Na indiánskou vesnici už dlouho nedopadla ani kapka vody.
Slunce pálilo, půda byla vyprahlá, zvířata i lidé trpěli žízní.
I přišli indiáni za svým šamanem.
Prosili "pomož, zařiď déšť, hodně trpíme!"
Šaman vytrvale odmítal. Když však sucho trvalo další týden svolil.
Uzavřel se na tři dny do svého teepee kde meditoval a prováděl různé další očistné techniky.
Čtvrtého dne ráno vyšel před teepee a usadil se u vchodu.
Indiáni se okamžitě shromáždili kolem něho a čekali co se bude dít.
Čekali déšť.
Čekali hodinu, čekali dvě a stále nic.
Přešlo poledne a slunce stále svítí.
Když se ani do večera nic nedělo začali se zklamaně rozcházet.
Když se stmívalo byl už šaman u svého stanu sám.
Se západem slunce se objevili první mraky.
Po chvíli se prudce zvedl vítr a netrvalo dlouho a první kapky začali dopadat na vyprahlou zem.
Do deště který následoval, vybíhali indiáni oslavovat ten zázrak.
Oslavovali šamana "Jsi mocný! Moc mocný. Zařídil jsi nám déšť."
Na to se však šaman velmi ohradil.
"Jsem jen člověk. A člověk sám nemůže zařídit déšt.
Já jsem se jen ty dny čistil zevnitř.
A je-li v pořádku vše uvnitř, mělo by být v pořádku i vše okolo."